|
Hornatá
oblast Bílé Karpaty je unikátní svým přírodním
i kulturním bohatstvím.
Původním
porostem, který se v krajině ustálil a který
ji pokrývá dodnes jsou především bučiny – ve
vyšších polohách jsou smíšeny s jedlí, ve
středních polohách mají podobu lesů střídajících
se s loukami plnými květeny, v nižších
polohách se potom vyznačují především rysy lužních
lesů protkaných dubohabrovými háji – ty dávají
svými soliterními duby krajině místy až charakter
anglických parků. Kopcovitý terén je plný oblých
vrcholů, z nichž pro svá střediska sjezdového
lyžování patří mezi nejznámější Velká Javořina
a Mikulčin vrch, ale známé jsou i další jako Velký
a Malý Lopeník nebo Machnáč. Stráně hor byly působením
člověka ještě pestřeji změněny – jsou posety
roztroušenými samotami s chaloupkami, kterým sousedí
drobná políčka, pastviny i sady. Avšak to, čím
jsou Bílé Karpaty především pověstné, je pestrá
a zachovalá květena. Stačí vyjmenovat jen některé
z řady přírodních památek a rezervací: Horní
Louky, Barvicej Lúky, Bahulské jámy, Borotová,
Dolnoněmčanské louky, Mechnáčky, Porázy, Sviní
hnízdo, Zahradská, Záhumenice, Nová hora, Búrová,
Jezevčí, Machová, Zahrady pod hájem, Háj u Lipova,
Háj u Louky, Hloží a řada dalších. Zvláště na
Horňácku nad Velkou nad Veličkou se na jaře a v létě
rozkvetou nedohledné květnaté louky s všudepřítomnými
nádhernými orchidejemi, podobně jako se okolo
vrcholu Velké Javořiny bělají na jaře ostrůvky
sněženek a v létě vlní koberce lilií. O
tom, že divoké kvítí tvoří nedílnou součást
regionu, svědčí i pověsti a mýty – např.
Moravské kopanice, okolí Starého Hrozenkova jsou opředeny
tajemstvím prastaré magie i pověstmi o místních
bohyních – znalkyních bylin a jejich čarovné
moci. Podobně i v oblasti kulturního dědictví
patří oblast k nejosobitějším v České
republice – v odlehlejších místech regionu se
totiž díky členitosti terénu a převládajícímu
zemědělství ještě dlouho zachovávaly lidové
tradice a zvyky. Bílé Karpaty pokrývají dvě ze čtyř
typických folklórních částí Slovácka – Horňácko
a Moravské Kopanice, charakteristické svými
stavbami a kroji a dodnes živými lidovými zvyky.
Obydlí typická pro Horňácko, ale i přilehlé
Dolňácko byla trojdílná, vystavěna z hlíny
se střechou pokrytou slaměnými došky a vynikala především
pestrou lidovou malbou okolo tzv. žuder (stříškou
nad dveřmi) a okny. Vůbec k nejtypičtějším
stavbám patří domy v oblasti Moravských
kopanic, jsou dvoudílné s dřevěnými a vyspárovanými
stěnami. Výrazným projevem lidového folklóru jsou
národní kroje – mužský je typický vyšívanými
nohavicemi, vysokými holínkami, šňůrováním
kalhot, tvarem rukávů u košile a především v barevnosti
vest – kordul. Ženský kroj je dvoudílný, horní
část je tvořena rubášem a kordulkou, dolní přední
a zadní sukní, tzv. fěrtůškem a fěrtochem. Součástí
mužského i ženského kroje byl dlouhý kožich duběňák
lemovaným beránčinou. Dodnes
jsou v kraji živé lidová kultura, projevující
se zejména v nesčetných písních a tancích i
v lidových zvycích spojovaných s tradičními
obřady svatebními, velikonočními a jízdou králů.
|
